Jak podpořit sebevědomí v pohybu u malých dětí

Znáte takové ty děti, které jsou mrštné a rychlé jako lasička? Co jim nedělá problémy vylézt na strom a přeskočit překážku? Takové, kterým jde téměř každý sport? Chcete mít také takové?

Vyvinula jsem následující teorii.

Pojďme začít od toho, že jsem trenérka gymnastiky. Mám dvě děti a už od útlého věku jsme tak, jako jiné maminky navštěvovaly dětská hřiště. Znáte to – sedíte na lavičce, mluvíte s ostatními maminkami, po očku sledujete své děti. Já jsem si vždy tajně vybírala, koho z dětí bych si přála mít ve svém gymnastickém oddílu. Hledala jsem děti mrštné, odvážné a silné. Z nich jsem nemohla spustit oči.

Sebevědomě pobíhaly po hřišti, vyšplhat do výšky nebyl problém, přeskočit, vyskočit a rychle utíkat. Oproti tomu některé děti zůstávaly trochu pozadu. Vyžadovaly asistenci maminky, raději se nepouštěly do žádných výšek, držely se při zemi.

V čem je ten rozdíl? Došla jsem k závěru, že je to často v přístupu maminek. Ty, které byly neustále při ruce, křičely na děti, aby někam nelezly. Že je to moc vysoko. Aby dávaly pozor, že přece spadnou a zlomí si vaz! Takové maminky drží své děti při zemi a přenášejí své obavy na děti. Ty pak poslušně přebírají maminčiny rady a přesvědčení, že dané činnosti jsou nebezpečné. Takové děti moc zkušeností z pohybu neposbírají. A věřím tomu, že tyto nezkušení cvrčkové se jednoho dne odváží vylézt někam výš a zákonitě spadnou. A jelikož nejsou moc šikovní, většinou spadnou dost nešťastně.

Oproti tomu takové děti, jejichž rodiče se nachází často někde dál (třeba v hospodě) jsou super odvážné a šikovné. Nikdo je nebrzdí, nikdo je nehlídá, nikdo jim nepředává své strachy. Ale kde je ta hranice? Necháte své děti dělat bez dozoru nebezpečné kousky?

Víte co?  Každé dítě někdy spadne. Jde o to, odkud a jak šikovně. Pokud dítě nasbírá zkušenosti z malých bezpečnějších pádů, tak si snáze uvědomí souvislosti a naučí se s výzvou pracovat a rozlišovat mezi tím co ještě zvládne a co už je moc. Pokud budeme neustále zabraňovat tomu, aby dítě spadlo, tak si souvislost neuvědomí. Jednoho dne se střemhlav pustí do nebezpečných misí a následky mohou být těžké.

Mým závěrem je kompromis. Buďme s dětmi, sledujme co dělají. Dojdou-li do bodu, kdy se nám to zdá nebezpečné, tak mu pojďme dělat záchranu, trochu poradit např. jak a kde se chytnout a kam seskočit. Dodejte dětem ujištění, že to zvládnou. Uvidíte, že začnou být den ode dne šikovnější, budou si věřit a vy budete věřit  v ně a jejich schopnosti.